Park Hilaria

Pátek i sobotu jsme s L. trávili na místní akci s názvem Park Hilaria. Představte si Matějskou pouť, odmyslete tak 60% lidí, fronty, ožralý lidi a poblitý chodníky. Takže pohoda.
V pátek jsme byli domluvení s kamarádem, že nás vyzvedne kolem šesté a vyrazíme společně. První telefonát: "Najim se, sednu do auta a jsem u vás.", pak "ještě vyvenčim psa", "počkám, až přijede přítelkyně z práce." a nakonec "aha, tak ona přijede až v deset, sorry.". Tohle nemám zapotřebí, vytáhla jsem teda L. s tím, že jdeme sami, i když třeba jen na hodinu.
Všechno jsme prošli, já jsem šla na nějaký atrakce, kterým se u nás vždy říkalo "blijáky". Umíte si to představit, že jo? Nakonec se nám tam tak zalíbilo, že jsme domů šli až kolem druhé hodiny v noci, což jsme ale moc nedomysleli, protože nám ujel poslední autobus, takže jsme museli jít 4km pěšky. Já jsem samozřejmě jako frajerka největší vyrazila na 14cm podpatcích. To by ani tak problém nebyl, ale s tou cestou zpátky jsem prostě nepočítala. Co teď? Boty do ruky a bosky domů. Kéž by nebyl pátek večer, kdy všichni sedí venku v mírně podnapilém stavu shazujíc skleničky ze stolů. Můj tanec mezi střepy tímto nominuju na nejvíc awkward moment tohoto léta.

V sobotu jsme vyrazili znova, tentokrát trochu dřív. Bylo krásně, svítilo sluníčko, tak jsem se oblíkla jen nalehko, ať se nepařím v saku jako předešlý den. Jen co jsme přišli na místo, začalo nechutně pršet, všechny atrakce byly mokrý, všude bahno, zastřešený bary narvaný k prasknutí. Strávili jsme hodinu na střelnici, kde L. vyhrál strašně moc žetonů. Pak jsme zjistili, že se nám nelíbí žádná z nabízených cen (nechcete někdo peněženku Paol Franik nebo sošku vztyčenýho pozlazenýho prostředníčku?).
Domů jsme šli před půlnocí, takže jsme měli reálnou šanci stihnout autobus. Předposlední ujel před 10 minutami, další jede až za 40 minut. Venku se šíleně ochladilo, z původních 23°C bylo jen 14. Chtěli jsme vyplnit čas a dát si někde velký kafe, protože jsem fakt myslela, že v tý mokrý letní košili zmrznu. Nebyli jsme jediní, kdo dostal tenhle nápad, takže restaurace byly plný, venkovní vyhřívaná terasa taky, takže na nás zbylo místo na letní terase s kovoými židlemi a mokrými slunečníky. Náladu se nám snažil zlepšit číšník, který vypadal jak George O'Malley z Grey's Anatomy a očividně toho neměl moc na práci, tak si přisedl a chvíli s námi plkal o ničem. Milé.

Teď tu umírám na životu nebezpečnou rýmičku, ale moc jsme si to užili. Tímto děkuju L. za projevené gentlemanství, když mi ochotně půjčil svůj svetr a klepal se zimou na úkor mého pohodlí <3

A ještě fotky (hodně fotek) pro stalkery:
pro zvětšení klikněte
Dům hrůzy - "IT" <3
Creepy smrtka v nadživotní velikosti
Dodnes nechápu - sedlo pro gaye?
Žeton do tématického domu
Úkol č.1 - proběhnout a nenamočit se
Veknovní bar
Smirnoff za 8 éček, to jsem si musela vyfotit.
Jahodový pivo!!!
90 metrů nad zemí, vzhůru nohama, déšť.
Rallye. Typickými hráči byli padesátníci s natěšeným výrazem <3
Kolotoč. Ten pán vlevo nahoře vypadá jak Gandalf.

Ruský kolo.

120 metrů. YES!!!

Když byli vzhůru nohama, tak to zastavili :D
My, unavení.

6 comments:

  1. oh, toto závidím, vždy som chcela ísť na takúto veľkú akciu:) u nás budú hody začiatkom septembra, ale to sú 4 kolotoče, strelnica a hotovo...

    ReplyDelete
  2. Teda, to vypada na poradnou akci! Cim jsem starsi tim se mi nektere atrakce poradne vzdaluji... :)

    ReplyDelete
  3. to miluju no, tohle v prvnim odstavci :) ..
    na fotce vám to sluší <3 hrozně

    ReplyDelete
  4. Nadhera, urcite jste si to moc uzili, pani a moc pekne se ctes :)

    ReplyDelete
  5. Nadia: děkuju mockrát! <3
    budu se snažit zase něco sesmolit, pokud mě něco či někdo v nejbližší době inspiruje.

    ReplyDelete

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...