Shit hits the fan


Leden se zatím fakt nepovedl. Jsem s Linusem u našich, denně chodím do práce, kde se na mě řve a připadám si jako nejhorší člověk na světě.
Mám nového kolegu. Já teda nevím, ale z minulých prací, kde jsem byla, vím, že s kolegy jsem si často potykala, chodili jsme společně na kafe nebo na oběd, stěžovali si na šéfa a byli jsme si sobě rovni. S novým kolegou si tykat ani nemusím - nějak si na tom nezakládám, na šéfa si stěžovat nemůžu (vzhledem k tomu, že je to můj otec), kafe mu musím vařit já a co se týče rovnosti, musím se k němu chovat jak když je to nějaký bůh. Jako on je v pohodě, ale od té doby, co nastoupil, se rodiče chovají naprosto nechutně. Jejich snaha udělat dojem je tak velká, že mám zakázáno snad úplně všechno - vyřizovat soukromé telefonáty, mluvit nespisovně, jíst u počítače a podobně. Díky tomu jsem si vypěstovala tak silnou nenávist k mojí práci, že dělám všechno pro to, abych už mohla předat výpověď. Už jí mám dokonce vytisknutou a podepsanou.
Víte, pracovat s lidmi, se kterými žijete, je snad nejhorší věc, obzvlášť pokud dotyční neumí rozlišit profesní a soukromý život. Buď to dopadá tak, že vás rodiče vynášejí až do nebe, pomalu nemusíte chodit do práce a dostáváte plat snů. Nebo naopak, kdy dřete jako kůň, děláte práci za ostatní lidi, aby si mohli v klidu hrát Solitaire, děláte věci, které opravdu nemáte v popisu práce (a ani je nemůžete dělat ze zdravotních důvodů, které ale nikdo nebere v potaz) - například montování skříní, zvedání těžkých věcí a tak. Zachází se s vámi jako s kusem hadru a pracujete od nevidim do nevidim za totální almužnu, pak přijdete domů a je vám řečeno "Mám hlad, kdy začneš dělat večeři?". Welcome to my life.

V pondělí jsem KONEČNĚ koupila letenky do Holandska. Do té doby jsem, přísahám, denně brečela. Úplně jsem se tady z toho sesypala, nechce se mi věřit, že se to děje zrovna mně. Vše, co dělám, je špatně, rodiče ve mně vzbuzují pocit, že jim vadím a že už se nemůžou dočkat, až odjedeme. Fakt, že spím denně asi 5 hodin, mi na náladě nepřidává. Navíc jsem minulý týden onemocněla. Bylo mi řečeno, že se nemám furt válet doma a mám jít někam na procházku. Když jsem odmítla s tím, že mám horečku a motá se mi hlava tak, že se nemůžu ani postavit, vyslechla jsem si, že to je právě proto, že se furt válím doma a kdybych teda bývala šla na procházku, byla bych zdravá. Stejně jsem nešla a přes víkend jsem se vyležela. Teď už mi je úplně fajn. Naši jsou naopak nemocní. Řekla jsem jim, ať jdou na procházku. Od té doby se mnou nemluví.
Je to vážně strašný.

Myslím, že lidi, co už žijí sami, ale z nějakého důvodu se musí vrátit na delší dobu zpět k rodičům, mě pochopí. Ostatní to můžou brát jako varování a zároveň i jako podporu - jakmile se zase začnete vídat míň, vztahy se většinou strašně zlepší.

V hlavě mám teď spoustu plánů a nápadů. První věc na mém seznamu povinností je sehnat si práci v Holandsku. Od toho se odvíjí spousta věcí - vydělám si sama na školné, pořídím si s mužem byt a za rodiči budu jezdit jen na pár dní-> než se stačí udělat dusno, budu zase zpátky v NL.
Takže mi, fakt moc prosím, držte palce, ať něco seženu a ať se nestane to, co pokaždé - jakmile si něco naplánuju, téměř vždycky se to na něčem zasekne.

Ty jo, jsem ráda, že jsem se z toho mohla vypsat. Nejradši bych šla někam do opuštěnýho lesa a tam to vykřičela z plných plic. Ale hodit to veřejně na internet je taky občas dobrodružství :D

Jinak v neděli odlítáme. Mrzí mě, že jsem se za celý měsíc s nikým nesešla, i když samozřejmě chápu, že je někdo nemocný, někdo má zkouškové a někdo musí pracovat. Doufám, že to vyjde příště!

A další článek bude už snad v pozitivním duchu! :D

9 comments:

  1. adelko....:( me se chce brecet ted kdyz to znovu ctu co ti vsechno delaji:(bud silna a do nedele vydrz! a samozrejme ti moc drzim palce a vsechno stesti ti posilam at uz se pak jen a jen dari:( doufam, ze se brzy potkame...

    ReplyDelete
  2. Delficko, nebud z toho smutna! ja jsem se fakt jen potrebovala ze vseho vypsat. I kdyz uznavam, kdyby ten sraz byval vysel, bylo by mi asi lip. A uvidime se urcite, jiz se tesim! <3
    Dekuju za vsechno ;)

    ReplyDelete
  3. Držím ti palce, nech sa ti tie plány vydaria!!!! Musí to byť fakt hrozné :(

    ReplyDelete
  4. Já bych na sraz mohla, i když se musím učit a mám práci. Držím palec, ať je jen líp! xx

    ReplyDelete
  5. "Naši jsou naopak nemocní. Řekla jsem jim, ať jdou na procházku. Od té doby se mnou nemluví." XDDDDDDDDDDDDDDD

    Je mi líto, že tě vaši tak trápí, přeju ti, ať to do odletu co nejvíc uteče a máš konečně klid :)

    ReplyDelete
  6. Kterou neděli odlítáš? Příští týden budu v Pze a budu mít v pá a sobotu až do odpoledne čas, to tě už asi míjím co :(

    ReplyDelete
    Replies
    1. uz jsem v Holandsku, bohuzel jsme se zase minuly :( tak snad priste! chtelo by to po tech letech zase neco podniknout :D

      Delete
  7. This comment has been removed by the author.

    ReplyDelete

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...